Test YAMAHA AEROX - dravec do městského provozu

Model Aerox je od společnosti Yamaha prezentován jako špičkové supersportovní náčiní v oblasti malých padesátkových skútrů. Jaké dojmy v nás zanechala tato malá žiletka?

Design tohoto skútru je již od počátku výroby stále nezměněn. Aerox má velice nadčasový a stále neotřelý vzhled, laděný spíše do sportovních rysů a ostřejších hran, které se v žádném případě neokoukají. Čas od času vyplave na povrch nějaká specialitka v barvách některého ze zástupců Yamahy v MotoGP a tak není problém potkat kromě klasické modré, kterou jsme měli i my, například skútr v barvách loňského modelu Rossiho M1.

 Co se týče technických parametrů, je Aerox vybaven dvoutaktním, kapalinou chlazeným, jednoválcovým motorem o zdvihovém objemu 49 ccm, který dává maximální výkon rovné 2 kW při 6500 ot./min. O přenesení výkonu na zadní kolo se stará klasický variátor a odstředivá spojka. Odpružení celého skútru má na starosti přední teleskopická vidlice a zadní jednoramenná kyvná vidlice s jedním hydraulickým tlumičem. Přední i zadní kolo má 13 palců a obě jsou shodně osazena kotoučovými brzdami o průměru kotouče 190 mm. Celá výše zmíněná aparatura má v součtu suchou hmotnost 92 kg.

Jízdní dojmy

Během celého testu jsem na skútru najezdil něco kolem sta kilometrů, převážně po městě a na malé vzdálenosti. Aerox disponuje velice příjemným sedlem řidiče, přičemž sedlo spolujezdce je spíš taková „nouzovka“, takže na nějaké výlety s přítelkyní můžete zapomenout. Samozřejmostí je, že se do úložného prostoru pod sedadlem vejde integrální přilba.

Dalším bodem který považuji za nutné „vypíchnout“ je velice pružný motor, se kterým není žádný problém odjíždět z každé křižovatky jako první, ale naopak je schopen bez problému držet i rychlost kolem 90 km/h. Jeden z mnoha kladně hovořících faktů pro tento skútr je i ten, že vzhledem k dobrému motorovému základu pro tuning po něm sáhne nemálo jezdců z řad těch, kteří touží ze svého miláčka dostat maximum a proto se dají pořídit starší kousky s velice zdařilým optickým, ale především motorovým tuningem, kde se výkon pohybuje i daleko přes 10 koní.

Závěr

Závěrem ovšem musím dodat jednu věc. Přestože je tento skútr představován jako špička mezi sportovními modely, chybí mu k dokonalosti více výkonu . Ochotně plní všechny povely, skvěle se ovládá, dobré brzdy vám budou oddaně sloužit při každodenním proplétání se městem.Dá se ale srovnat s mnohem uhlazenějším elegánem Neo’sem, který i přes svoji výrazně nižší cenu disponuje výkonem o 0.9 kW více.

Od Aeroxe, rádoby sportovního skútru, bych však přeci jen čekal něco navíc. Podle mne by měl disponovat minálně o polovinu větším výkonem než Neo’s. Právě proto stojí za zvážení rozdíl téměř 18 tis. korun za pouze „závodní“ design Aeroxe. Po tomto srovnání najednou uvidíte všechno trošku jinýma očima.

Plusy a mínusy pro Yamahu Aerox 50
+ sportovní design
+ motor
+ svižné rozjezdy na křižovatkách
+ brzdy
- Aerox by mohl mít o jednoho, dva koně vyšší výkon

Zkušenosti majitele servisu Scootland.cz

Hynek Přidal: „Aerox je veleúspěšným modelem značky Yamaha. Od roku 1997 se vyrábí jen s minimálními změnami a stále je pro svůj agresivní design žádán nejen mezi mladými jezdci. Osazen je vynikajícím motorem Minarelli, který tomuto skútru dává stoprocentní tuningový potenciál. I se sériovým válcem dokáže dobře nastavený Aerox s laděným výfukem a variátorem uhánět po rovině přes 90km/h a to při rozumné spotřebě kolem 3,5 l / 100km.

Vybírat lze také z nepřeberné nabídky 70ccm válců, k silnějším z nich bych doporučil vyměnu klikové hřídele za sportovní. Motor je také nutné pořádně nakrmit, o což se postará větší karburátor (průměr sacího otvoru 17,5–21 mm oproti sériovým 12 mm) a karbonové membránové lístky. Po rovině se pak lze dostat na solidních 110–120 km/h a ježdění po zadním kole se stane běžnou zábavou. Taková úprava ale vyžaduje investici řádově 15–20 tisíc korun a je nutné počítat se zvýšením spotřeby na 5–6 litrů/100km. Zákazník by se měl také se zkrácenými intervaly výměny jednotlivých dílů, například řemen vydrží řádově 3–5 tisíc kilometrů a válečky bude nutné měnit každé 2–3 tis. km.

Vybírat lze také z velkého sortimentu optických dílů, kromě jiných světel a sklíček blikrů můžete koupit například celou sadu plastů, plechové nášlapy, nebo líbivý tachometr Koso. Bohužel pohodlné sedlo pro spolujezdce se jako doplňek nedodává, místo pro druhého pasažéra tak zůstává jedinou vadou na kráse tohoto atraktivního stroje.“